Fura je stoned

„Oh…, my stones“ – pronesl Bart jako ve krutopřísežném stylu P.Cool. Bart hrál v tu chvíli PC hru (a zrovna ho vraždili). Ale k věci – jsem zavalen kamenem.

Kámen „A“. Potom co jsem zkoušel lidský obličej, celkem O.K.. A jen stěží dohnat Quixel.

Kámen „B“. Tady jsem trochu ulétl někam mimo. Vypadá to jako modelína splácaná do jednoho kousku – a ta slabost pro mech? Ten tam prostě patří!

Kámen „C“. Tento vzorek vypadá tak trochu jako hromada hnoje. A je bez mechu. Tady mi mech nepřišel odpovídající, i když jsem ho potřeboval zkoušet.

Kámen „D“. Je to lepší, ale není to, to co jsem hledal… Mech by měl být světlejší (víc vysušený, roste přeci jen na kameni).

A kdyby někoho ještě zajímaly ty hlavy…

Tak jsem stoned, nebo nejsem? A pro ty kteří by si chtěli pustit šutry doma na PC: https://owncloud.oftekk.cz/index.php/s/N6OAErsdPuZ9Lsr – a pokud to kontroluje nějaký antivirus, tak jen ten u vás doma a ty na serverech Gouglou.

Sem tam rozdíl, sem tam passthrough. 😀 😉 Pusťte si to na 4K, ať jsou vidět ty nedostatky o to víc. 😀

Furův Sound-System

Tak tohle je nynější Furův Sound-System. Lze to přes USB (5V atd.) měniče do autozapalovače dobíjet z 12V baterie.

Alespoň tak to funguje od Března do Září. Pak je nedostatek slunečných dní a jeden 100W (72W max. reálných) panel pak nestačí. (Ještě na to jedu notebook [adaptér do auta] a přes březí dny sekačku [měnič -> dobíječka -> 40V Li-ION baterie]). Přes léto nestačím slunci a v zimě je ho nedostatek.

A jak mám pro nedostatek vody sekat něco, co neroste? Vodu zadrž, pořiď nádrž! Jenže vážně nejsem mi(ni)str improvizace a prostředků se nedostává (a i tak se nám v té plachtě, která byla krytem pro dříví, množí komáři). Jezírko už nebude, akorát v něm fermentovala jablka – to byl pak nadšený pes, když jsem je vylovil ze dna. Tak snad abych to všechno, co nám tu leží, prolezl a zachytil tím vodu.

Hlavně si říkám: „Kdo vlastně ví, o čem to tu píšu?“ Píšu tu o vlastní neschopnosti recyklovat prostředky, které se mi nabízejí!

U ideálního solárního panelu si představuji životnost 120 let, kdy na jejím konci poskytuje 50% původní kapacity. A ať mi nikdo netvrdí, že elektřinou nelze tavit železo.

A když se tu tak zamýšlím nad větrnými elektrárnami a udržitelností – vždy mi vyjde jen nepotřebné plus pro jednotlivce na vrcholu. A ne, netoužím po totalitě, jsem jen obětí sběru informací s toužebným přáním po reflexi mocenských struktur, které upřednostní sebe, před přežitím všech. Zhýralí by měli upadnout v zapomnění a odplynout ve směs všech ostatních – to je přání udržitelnosti, tak jak ji vidí ti u moci. To co si myslím, že zhýralí by měli být pozvednuti mezi mocnost pro své myšlenky o toužebném přání o dokonalosti lidstva.

A musím vzpomenout Zeměžluč, že stačí jenom chtít. A kdo se tu s kým pere jak v pračce a následně je odstředěn. Je tu někdo kdo chce levici nebo pravici? Zrazení, opomenutí, bez sebereflexe o vlastním bytí. A vzpomínám na krásné, že důležité je se zúčastnit. Tohle je prostě show, na kterou si kdokoliv lístek nekoupil.

A není mi vše přirozené. A musím poděkovat úplně všem, jelikož z nich jsem vzešel. 12V přeci nezabíjí, jen to chce silné, nezávislé vedení. 😀 😉 Každého nejspíš pohltí, nebo při nejmenším ovlivní nějaká droga, i gdyby to měla být droga v podobě hormonů. A každý by si nejraději nekladl toho druhého za vinu. 😀

Samozřejmě – působíme to tu a tu všichni. 🙂 Tak snad po mě zůstane alespoň nějaký ten názor na svět v rámci relativistické schopnosti vnímat ojedinělé a ne vždy příjemné, jako to co vytrhává z letargie každodenního bytí a míří směrem vpřed, kdekoliv by se to mělo roztlouci o cokoliv před tím, nebo spadnout a rozbít se, o to co ho/jí či pronásleduje. (Ano „hojí“ či „pronásleduje“.)

Poděkovat všem a nezanevřít na kohokoliv. Děkuji vám všem a všichni jste mi vzorem a není důležité zda-li jste vzor kladný či záporný, přinášíte na svět, to co by nebylo jinak viděno zraky, které hledí žádným směrem. A můj zrak? Zkalený a zakalený.

Kolik?

Zajímalo by mě kolik lidí si kdy přečetlo něco, co jsem napsal. Z této množiny by mě pak zajímalo, kolik lidí vzalo vážně to, co jsem napsal. To by byla pak ta část, která je stejně pošahaná jako jsem sám. Chci tím říct, že tím co píšu, si dělám dobrý den sám ze sebe a mojí paranoi. A jestli je něco z toho co píšu fakt, pak to není má vina. Když totiž v něčem vybočuji na vahách normálna na jednu nebo druhou stranu, je to nejjednodušší, co mohu udělat, znevážit právě to. Takže pro ty kteří to ještě nevědí, nebo to někde opoměli: Jsem sociofóbik a mám diagnostikovánu paranoidní schizofrenii. Takže to, co kdy sdělím, neberte zrovna moc vážně. A i když to takto nakonec vypadá, že jsem jen vlastní diagnóza, mám své touhy, přání a sny. A mám tu ?představu?, že pokud jsem v mém životě mohl něco pokazit, tak už jsem to pokazil a to jsem se do toho nadevší pochybnost ještě nemusel ani pustit. Velmi velkou část života mě provází vlastní neschopnost. A je mi jasné, že to nespraví sebelepší nástroj. A zbývá mi už jen asi jediné přání a to mám, přetavit vlastní neschopnost a neúčelnost v něco alespoň trochu obstojného. A nechci, aby to obstálo před kýmkoliv tam venku, úplně mi postačí, když to co zpáchám, obstojí předemnou samotným. Veškerá kritika z venku je mi zbytečná, když ji přebije ta vlastní, ještě dřív než se tu vnější dozvím. Každý jeden který mě zná by mě nejraději někde viděl a sám bych se rád viděl na tolika místech. 🙂 Milý soude, vím, že každá má představa je více než-li méně absurdní. Život je holt věda a každý čeká na důkaz. 😀 Kdo by co raději než-li? Nejspíš každý se nerad dělí o vlastní sny a představy, jenž pak přinášejí očekávání. A když očekávání nepřinese cokoliv, dojde k frustraci všech včetně jejich zploditele. Otázka ničeho je víc než žalostná. Může být kdokoliv odsouzen za nic? („Prý pokus o vraždu. Dává se snad Nobelova cena za pokus o chemii?!“ – ptá se Levák Bob.) Nesledovatelní – návrh na nový seriál z produkce ABC aj Sy-Fy-Lisa. I tak už je to dost chorobné. Tak vymýtit, či získat imunitu? („A lili do mě ty jejich likéry…“; „Chudáčku Homie, do tebe alkoholika…“) A když to není komu říct, pište si do šuplíku, jednou to po Vás někdo objeví a bez přečtení vyhodí do kontejneru na recyklaci papíru. 😀 („… tvé sociální postavení bylo kooptováno.“; „Cože?“; „Potom co přijel ten tlučhuba jsi se propadl na dno naší recyklovatelné společnosti.“) Někdo je ve své velikosti zcela nezávadný, někdo ve své maličkosti je jako šunka s datem spotřeby před třemi měsíci. To je asi problém živého a mrtvého masa. Jedl jsem musli pět let po spotřebě a zle mi z něj nebylo – jen ten obal zapadal prachem. A Hluboká je město, ne mysl, ta je povrchní. A zajímavé je, že se čerpá benzin a sociální dávky, nikdy ne výplata a poukázky. A přitom energii lze třeba načerpat vždy. Když vyjdu ven, je ve mě toho tak málo, že jsem hned vyčerpaný. A nemůžu mít přeci nulový potenciál, nikoho nepřitahuji, ale každého odpudím. A slova jako nihilismus, negativismus a skepse už jednoduše vidím jako nadávku. Nevím o tom, že bych kdy někým někam pohnul, takže co si to vlastně vyčítám, když píšu o tom, že bych neměl být brán vážně? To je prostě ta paranoia (zjednodušeně nazývána vztahovačností) v nepříjemné míře pro mou mysl a tím mého ducha. Snad jsem podstatný, alespoň tak jak je podstatné podstatné jméno, to které je vlastní. Kde jinde než tady mohu být sám sebou, když nejsem dost mimo ani uvědomělý? Ale pravda nejspíš je, že má neznalost čehokoliv, velmi často pobavila. A nechci se přít o skutečnost, když mé skutky nevypovídají o čemkoliv. A to vážně není závažné, jelikož na krku mám závaží pár, to jedno jsem já, to druhé rezerva. Z toho mi plyne, že čím vážněji se budu brát, tím víc budu tíhnout k zemi a to nechci, přeci velmi rád si stavím vzdušné zámky. Ten pitoma zase vypito má. 😀 („Jen aby nás odtud nevyvlekli pochopové.“; „V našem městě žádné nemáme a i kdyby tu byli, tak by pochopili, že vás se chápat nemají.“) Tak už to Jiří(Otče Furo – OFTekk made by) pochop!!! Prostě pokus omyl?! Jdu omývati své pokusy… 😀 Budu si je hýčkat, aby náhodou nedostaly nějakou tu opruzeninu. Každý nesmysl je nejspíš třeba čistit, aby náhodou nezarůstal – třeba vodním kamenem nebo nechtěného stromu kmenem. Bez je fajn – roste to všude a dá se z něj dělat bezinková šťáva. 😀 Bez něj se obejdeme, stejně je to obejda, všechny se vždy snaží obejít. A jestli z toho kvetete stejně jako já, tak se přiblížil přelom jara a je tu skoro léto. Ale to poznáme až se srpem v Srpnu. A když není co sklízet, je to jen k naštvání. A hlavně neopuštět vyjeté koleje, tak to si asi říká skokan na lyžích, alespoň do té chvíle než opustí skokanský můstek a přistane… přistane?! To se prostě musí umět – a kolikrát si při tom natlučeš hodně zle, je otázkou pro zdravotnictví. A že už zase ujíždím hodně mimo vyjetou osu? Je to snad udělané tak, abych nevletěl rovnou mezi lidi, že jo?! Tak jsem si to zase jednou rozdal sám se sebou a zase jsem neuspokojený – tohle sexuální vyžití, kdy se sám sebe snažím pohladit při předehře většinou končí masochismem. A už vím, proč zdědí zemi – zůstanou mimo jakýkoliv konflikt. To je to zase dlouhé. A přitom je to jedno slovo za slovem druhým pouhé. Nekonečné řady. 😀 Jo a věčné kruhy (třeba pod očima). Jiří známý jako Otec Fura von de Pit. Jo a ta síť ke které jsem připojený, má víc než dobrou propustnost. 😀 Tak si říkám, že snad v mém bláznovství alespoň někdo najde vlastní jiskřičku naděje, která zažehne ten největší oheň, který nebude spalovat, ale hřát, jak je třeba všem.

Hlava – aneb co dělal Fura poslední týden …

Pomalu a jistě se učí … dělat tohle, dělat tamto, hlavně když je to virtuální. Drobná expozice poslední Furovy práce.

Fura je příbuzný s filmovým profesorem X.

Všichni si z toho dělají na čele vrásky.

A nikdo není tak úplně bez poskrvnky.

Jen to chce trochu vyhladit.

Kdopak se nám to tu klube?

Bez očí to prostě není ono. Změna programu a mění se shadery. A nakonec vypadá ještě lépe.

A ty vlasy jsou jen z kecu, …, vlastně hecu. 🙂

Možná si s modelem ještě trochu pohraji – sám to právě teď nevím. Ono je vždy co zlepšovat.

A snad ano – počítačová hra od Fury jednou bude – pre-render/live model skining?

Vážně už začínám mít plné zuby vlastního perfekcionismu, ale nechci to jen tak ztláskat do hromady.

A to nejhorší, co nejspíš pronásleduje každého – on to někdo udělá lépe.

Použitý návod: Blenderella (Blender cloud course/training video) a Blender of course; Substance Desinger/Painter 2017. [Blender verze 2.8 beta pro dva poslední rendery (vykreslení).]

OFTDeps 2019.0b->.0c (nedostatky a jiné postřehy)

Zdravím všechny, kteří si něco myslí o OFTDeps. Vzhledem k tomu, že Qt-Creator využívá k zpracování nekompilovaného zdrojového kódu libclang, vyvstal problém při jeho kompilaci, jelikož vyžaduje verzi 6.0.0 a v mnou zkompilované verzi 5.0.2 chybí !jedna! funkce, kterou se mi očividně nepodařilo mým boilerplate kódem funkčně nahradit.

Také kompilátor DSP Faust má nedostatek, jelikož jsem zapomněl povolit CPP backend. Tu úplně nejdůležitější část. 🙁

Mám dvě možnosti – provedu celý build znovu (pro jistotu všechny knihovny), nebo nahradím komponenty. -> Nahrazení LLVM a Clang by mohlo způsobit neočekávané nedostatky v rozhraní tříd. Zkompilovat znovu Faust s povoleným CPP je jen otázkou několika kliknutí. Takže 0c, nebo 0b2?

Samozřejmé je, že bych se měl pokusit pomrvit původní build méně, než-li je. Zazálohovat a prostě to zkusit. Takže nejprve 0b2, teprvé poté 0c.

OFTDeps 2019

Poslední dva-tři týdny mi zabralo sestavit si něco, jako je ultimativní balíček pro sestavování hudebních aplikací. Výsledkem jsou OFTDeps 2019. Informace na https://wiki.oftekk.cz/OFTDeps_2019 . (To jako že OFTekk Dependencies 2019.)

Příjemnou zábavu. 🙂

Vysněný nástroj

Takže je třeba si to zrekapitulovat. ZLib-1.2.11, libPNG-1.6.37, libjpeg-turbo-2.0.2, openjpeg-2.3.1, tiff-4.0.10, bzip2-1.0.6, xz-5.2.4, portaudio-v19, portmidi-r227, portsmf-r227, harfbuzz-2.4.0, freetype-2.10.0, libwebp-1.0.2, libxml2-2.9.9, lcms2-2.9, libssh2-1.8.2, openssl-1.1.1b, libcurl-7.64.1, llvm-5.0.2, cfe-5.0.2, fltk-1.3.5, libogg-1.3.3, libvorbis-1.3.6, flac-1.3.2, speex-1.2.0, sqlite-amalgamation-3280000, libsndfile-1.0.28, libsamplerate-0.1.9, libmusicxml-3.14, liblo-0.30, fluidsynth-2.0.5, LuaJIT-2.0.5, stk-4.6.1, hdf5-1.10.5, faust-2.15.11, csound-6.12.2, icu-64_2, qt-everywhere-src-5.12.3 . Tak snad jsem něco nevynechal. To jsou podle mně knihovny ze světa otevřeného zdrojového kódu, které jsou zapotřebí k sestavení mnou vysněného nástroje na kompozici hudby…

Takže zbývá jen naučit se všechna rozhraní, všechny používané formální jazyky a je třeba neopomenout protokoly různých vstupně výstupních částí.

Pak je třeba toto vše poskládat do uceleného (alespoň) prototypu programu s grafickým uživatelským rozhraním.

A asi úplně na konec je třeba, naučit se skládat libozvučné tóny kompozic nejen populárních v podobě tempa, výšek, délek a snad i spektra. I nejjednodušší oscilátor je k ničemu, když k němu není správný notový zápis.

Tak ti OF přeji hodně zdaru s těmi všemi úžasnými nástroji, které máš k dispozici. Jen je smůla, že jsi blb. Ani tu Rubikovu kostku jsi neposkládal.

Tak abych šel vytrvávat. Kolik hezkých chvil si mohu užít s názvy funkcí těch knihoven a při tom cítit tu sílu pod jejich povrchem. Problém je vždy a zůstává stejný- kompozice. Ať to vezmu zleva či zprava (z jakéhokoliv úhlu), vždy ztroskotám na nějaké neslučitelnosti a to už mě vážně nebaví. Hrát si s modelínou je bezva, ale to jen do té doby, než se z ní stane nechutná šedá břečka, stékající po prstech tím vším tvarováním a slučováním. Jenže… když tu modelínu rozbalím a nechám ji tak jak je, pak ztrácí svůj smysl. Takže… slepit dohromady ve všech barvách duhy a nedopustit šedou břečku. To není jednoduché při neznalosti toho všeho, co se skrývá pod tím, co se lepí k sobě, protože pak je to slepeno násilím a břečce se nelze vyhnout. Jistě že není třeba jít ve znalosti až na atomy.

Jednoduše opět skončím u přípravy nástrojů. Nejspíš je to i strach z šedé břečky, co mě objímá. Kdyby mě tak ten strach alespoň jen obcházel. 😉

V obrazech, v odrazech

Když jednotlivec nadává na lidstvo, nadává i sám na sebe. Potažmo smyčky se pnou kolem částí lidství. Kdo nebo co nás utváří k jakému obrazu? Chtěl bych to vše vědět hned a bez trpělivosti se málo dozvím, zda-li je tam, či není, něco víc než zapomnění. Je snad jedinou perspektivou věčnosti zápis v knize knih? Co nám vzkazuje historie, je prý jen tím, co napsali vítězové a ti nekorektní v té či oné době se zlou se potáží, ať nám výzkumy historie ukáží, kdo je kdo. Kdo je kým? Čím byl pro koho a jak je jedinou odpovědí na otázky minulosti.

Často se ztrácím sám v sobě a nemám kam uhnout a co zatajit – protože – tam uvnitř vlastní hlavy jsem jediným pánem sám. Je to otázka přípustnosti, tam kde se lámou hodnoty. Co je otázkou závislosti? Kde brát jen?? Představa post-apokalyptického světa, v němž „vytáhnu“ dvě „krabky“ denně?? Tak to bych asi v tu chvíli byl opravdu pán. Jenže… pán musí mít plán. No to by jsme došli. Nebo snad rebel sám, jenž ujme se opuštěných v době bezvládí? Ten jemuž nakonec všeho nezáleží na čemkoliv. Možná je to ten, kdo zná pravdu o konci a právě proto musí jít dál. První díl, druhý díl, třetí díl. Remake. Jestli je to tedy celé o tom, že není, co ztratit, pak se musí i víra ztratit. Pokud je to o tom, že je třeba mít, co dát, pak nikdo nemá víc než sám sebe a to minulé z čeho může těžit, z čeho může si vzít.

Jsou tedy obrazy a odrazy projevem vlastní volby? Projevem vlastní vůle? Nebo jde jen o odevzdanost tomu či onomu? Sám to nevím. Perspektivu utváří tři body se čtvrtým uprostřed, ke kterému se celá sbíhá. Jeden je málo. Jsou čtyři dost?

Snad jde nakonec jen o to, kam utéci, před tím co je právě teď, k tomu co teprve bude. Najít vhodnou chvíli ve vlastní mysli, kdy je třeba se vzdát, toho co je nám vlastní. Zvítězí-li nejsilnější, už není podstatné. Jde přeci jen o přežití jednotlivce mezi těmi, které lze nazývat „ostatní“. Pojmutí sémě tou nejslabší, na vrchol přežití tvé potomstvo vynáší. A zde se cítím zraněný, nebýt té síly v slabosti, byl bych nechtěný.

Prostě jen tak blábolím. Prostě jsem jen tak … tak.

Špatný vliv

Dnes si kladu otázku, jak je to s „těmi“ lidmi, kteří na mě mají „prý“ „špatný vliv“. V poslední době bych to vážně musel omezit jen na jednu personu. „Oni“ to nemohou být „ti“ lidé, když jich vídám „tolik“. Otázkou je spíš, kdo mi přináší, to oč bych stál. O špatné vlivy na vlastní osobu se postarám sám. Asi vážně ano – kdybych měl vytvořit vlastní profil, skončím jako Marge, které Lisa říká, že oni čekají, že budeš trochu lhát, když píšeš vlastní životopis. (Pohovor … Smithers: „Kazi-mu kazi-mí.“ Marge: „Prosím?“ Smithers: „Promiňte, moje Svahilština není asi tak dobrá jako ta Vaše. Vítejte u nás.“) Mám z toho jen jedno. Špatný vliv jakkoliv je dobře míněný, je stále špatným vlivem. A co se vám vlilo tam, kam jste nechtěli?

Koukám, že OFTekk.cz se pomalu mění na Blog Otce Fury – „BOF“ – volby do evropského parlamentu už nestíhám, tak že by snad příští volby do poslanecké sněmovny?

Podle někoho koho jsem zapomněl, je projevem bláznovství či šílenství neustálé opakování úkonů či činností vedoucích k nezdaru. Tam kde se nedaří, nechat ležet a běžet. No to jsem se asi musel zbláznit nebo rovnou zešílet. Toliko toho co jsem se snažil a toliko nezdarů z toho plynoucích a přes to všechno jsem neváhal pokusit se znovu a znovu. Skoro jako bych tu právě teď psal vlastní obhajobu – tak si to nepleťte s konstatováním … eh, vlastně naopak … mhm.

Kdy se lidský život vlastně změní, v čekání na smrt? Určitě to není v tu chvíli, v níž se odevzdá, ale v tu chvíli, v níž to vzdá. Je snad celý lidský život o touze po změně, touze po změně k lepšímu? Kladu si otázku, jestli to nejlepší není právě teď a tady a vyhlídka čehokoliv, co by se mohlo zdát schůdnějším, není jen fata-morgana. Ale vždyť ano, každý si rád hrabe na vlastním písečku. Vlastní přeludy o jednotlivém zázraku v množině o mnoho prvcích. Pokud jde o odevzdání, pak je to komu čemu, pokud jde o vzdávání, pak je to kdo co. A pokud z toho necítíte paradox vznikající mezi potřebami jednotlivce a skupiny, pak už necítíte vůbec nic. Slůvko kompromis bych opravdu rád nahradil slovem paradox. Velikost skupiny proti velikosti jednotlivce je dost často špatně pochopena, jelikož jednotlivec může svou velikostí ovládat skupinu. Já snad raději převýšení při výstupu do kopce, než při stoupání po zádech vlastních druhů na vrchol. A otázka udržitelnosti vlastní velikosti je pro mě klamavým zvlněním horkého vzduchu přinášející obrázky ze světa vzdáleného.

Jak hrozně blbě zní slovní spojení „ultra neutrál“? Zkusím si dát příklad na automobilu. Když u automobilu zařadíte neutrál, do kopce nejspíš nevyjedete, ale z kopce ušetříte palivo. A kdo by šlapal na plyn při jízdě z kopce? Takže ultra neutrální by u našeho vozu bylo asi vypnutí motoru – vždycky to můžeme někam dostrkat. 😀

Takže zpět na začátek? Špatný vliv. Měl jsem, stále mám, „ty“ lidi rád. Jenže s „nimi“ se prostě nedaří. Vždy se mi, nebo jim, něco nepovede ve vzájemném vztahu – nebo naopak, ale výsledek je stále stejný – VOID. Tak jako takhle teda – já prázdnotu celkem rád, spousta prostoru kam vykonat jakoukoliv potřebu, ale má to to nezbytně pitomé ale – někdy bych tu potřebu rád dělal někde, kde ji utvořil už někdo jiný – tomu se myslím, říká sdílení. Když má jednotlivec dostatečnou vlastní integritu, pak pro něj jakýkoliv špatný vliv znamená jen volání špatného vlivu do prázdnoty.

Má mnoho jmen – například jedno z nich je neřest. Je řest pak slovem opačným? Volám češtináře ku pomoci ohledně řesti. Je to jako psát o dobrozvyku. A proč mi slovo podlehnout zní tak sprostě? Prostě ležet dole. V.T.Marvin – „… hej dolej-si víc …“.

Tak tedy ano. Chci si sám sebe vážit alespoň trochu víc, alespoň tolik, abych nezostouzel sám sebe, tam kde to jen trochu jde. A když už to nejde před vámi, tak abych alespoň nezostouzel sám sebe před sebou. Skoro mám ten pocit, že když jsem takto sám před sebou zostuzen, mám náskok, než to udělá někdo jiný.

Takže zpátky ke slovu integrita. Českým překladem je slovo soudržnost. Jak je kdo pevný a celistvý. A až začnu blábolit, prosím, zastavte mě, mohl bych tu vaši narušit. Ale kdyby pochybnost byla tím, co rozbíjí celistvost, pak by se již vše rozpadlo. Takže míra pochybnosti a celistvosti? Tak to je tedy třeba posbírati se a použít velmi pevné pojivo na ty všechny kousky, které kromě sebe sama samy o sobě neutvářejí nic konstruktivního. Tak třeba těleso o velké hmotnosti prolétající pouze kolem, by mohlo vychýlit naši planetu z oběžné dráhy. Z toho mi plyne, že integrita znamená vychýlení jedním směrem – jedná se tedy o silný radikál. (Vážně jo?! Tak trochu vtip, ne?!)

Mocnost neznamená v sociálním prostoru vždy a nutně četnost. Mocnost je i o dělení. A pak fuj … množiny. Množiny jsou o vkládání do funkce a o výstupu. Sloučení dvou množin znamená větší mocnost. No a pak zpětná vazba. Ach jo. A třeba mé nechutné já neustále vysílá signály a zpětná vazba je nulová – nejspíše je na ní položen příliš veliký odpor. 😀 A ano, matematika se dá použít na sociální vazby – jelikož … jsou vazby i bez přídomku sociální – to je konkretizace a generalizace ty jeden. 😉 To se takhle řekne: „šíří se jako virus“ – jenže ten virus není jeden, jde o přenos vícero jeho bratří s obdobnou informací. A věřte mi, čím méně je obsaženo informace, tím lépe shrnouti celek v konečný fakt! (To je teorie o kompresi.) Větší množství té samé informace vytváří vyšší tlak. Avšak shrnutím je pak to jediné, čemu se říká fakt. Takže jak moc jsou pochyby důležité pro integritu jednotlivce? Tady se dostáváme k otázce hraniční. Jaká je hmotnostní kapacita sloučených pochybností, než se jejich tíhou jedinec zhroutí sám do sebe?

Takže asi dobrou noc všem?