Hudba OF(T)

Jak vlastně páchám svou hudbu?

Jako u většiny skladatelů (pokud se o OF dá mluvit jako o skladateli) začínám textem. Text většinou vychází z aktuálních pohnutek a pravda je, že si libuji v tom, co mnozí nazývají jinotajem. Sice jsem fascinován hesly, ale stejně tak nemám rád prázdné fráze a tak většinou opěvuji vlastní nedostatky a přitom mluvím o lidech (jelikož se cítím člověkem a nevím zda-li bohužel, nebo Bohu dík). Jsem tedy buďto něčím zcela fascinován, nebo zcela znechucen a jedno s druhým se nevylučuje.

Někdo (nikdo 😀 ) se ptá, proč jsem již déle jak rok nespáchal žádný „muzikózní“ počin. Nejspíš jsem málo znechucen, nebo jsem natolik otupěl, že nejsem čímkoliv fascinován. Možná jen nechci dělat vlny, abych neskončil jako Homer, který se snaží začít vlnu, aby zakryl vlastní selhání.

Snad jsem dokázal dostatečně propojit ve své hlavě, to čemu se říká mysl, tak abych si uvědomil, že prázdnota je tím nejhorším peklem, ve kterém je každý jednotlivě pohlcen sám sebou. Nejsem člověk, který naslouchá hluše, ale nejsem ani člověkem, který by neviděl spojitosti, stejně tak slepě nenaslouchám. Pokud jste u jinotajů, nabízí se vám z toho slovní spojení „slepá poslušnost“.

V „uměleckých počinech“, které nabízím, nejde o to, co z nich kdo získá. Vždy jde pouze o odezvu na hraniční smýšlení, kterou bych rád získal. Velké množství lidí otevře svou mysl pouze ve chvíli, v níž slyší něco, co je pro její/jeho mysl hraniční. Velké množství lidí se ozývá až v tu chvíli, kdy jim začíná jít o vlastní hodnoty. Nešlo, nejde a nikdy nebude jít o to šířit myšlenkou strach, ale šířit touhu a přání o přijetí, přát si zamyšlení a povolit víc, než je jen pouhé ano a ne. Život není černý ani bílý a v žádném případě není zcela šedý. Pokud vezmeme v úvahu teorii párů, pak šedivá barva jako taková vůbec neexistuje. Šeď je zcela uprostřed a pokud vezmeme v párové teorii v úvahu to, že vše je zkrátka sudé, pak neexistuje žádný střed, který by tuto šeď vyjádřil snad až na posledního člověka někdy později ve vesmíru snad až na poslední živý organismus v samotě zanikající na jedné ze stran nerovnosti. A jakkoliv to zní nepřístojně, vesmír mohl vzniknout jen na základě nevyváženosti toho onoho, ať už to bylo cokoliv. Omlouvám se, ale vychází mi z toho, že nerovnost je nutná ve velkém měřítku a zcela zanedbatelná na téměř bezrozměrné Zeměkouli. Jsme jen malým gravitačním bodem v něčem, co doposud nechápeme. Sjednocená teorie čeho? Hranice nám byly dány z jakého dobrého důvodu?

O čem je vlastně „to“ omezení? To je jako se ptát: „Jak moc si vesmír uvědomuje sám sebe.“ Omezení nám vypráví o připravenosti. O schopnosti uvědomit si nedůležitost vlastního snažení. Nevěřím už tomu, že skupina by měla být lichá – druhů, jednotlivců od jednoho druhu. Noe bral na svou loď páry, ale zapomněl na rozmanitost – jak budou vypadat ti, kteří vzejdou ze svých rodičů, bratrů a sester, strýců, tet, synovců a neteří? Vesmír je o rozmanitosti. Vesmír je o rozmanitosti? Jak je možné, že ve vesmíru jsou limity dány druhovou rozmanitostí těch, kteří nám nejsou vlastní? Stejně tak jako přežití? (Diverzita – rozmanitost.) Vesmír byl na počátku chaos. Slučování a dělení probíhalo zcela náhodně. Energie „všehomíra“ byla investována zcela náhodně do vznikajících struktur. Vesmír je náhodný. Mysl je konstruktivní. Ti co boří jen touží po jiných strukturách. Ale proč to vše? Jde o touhu přežití něčeho, co je zcela náhodné?

A teď tu pojedu Futuramu. Vesmír zanikne a vznikne zcela stejně, tak jak tu byl předtím. Jedinou změnou je, že ti co to projeli ve stroji času o tom vědí a možná něco změní. A ta chvíle kdy dochází k paradoxu zaniká, když stroj času rozplácne „kopie“ těch ze současného vesmíru a nahradí je ti z toho minulého. Podle toho právě teď nemám na výběr a píšu to, co mám právě teď psát a už i tak jsem paradoxní. Zní tedy potom ta otázka všeho: „Kdy jsem si uvědomil sá(a)m/a sebe?“ Nebo otázka: „Kým bude nahrazeno lidstvo při příští iteraci?“ Bože všech… pokus a omyl? A co má co omyl společného s omýváním??? A co všechny mé pokusy, no vás z toho snad „vomyjou“.

Každým dnem si připadám více bez rozměru. Připadám si více jako nulový potenciál. Jak bych si mohl připadat jako potenciál, když jsem nulový? Veškerý potenciál se otáčí kolem nuly. Rozměry, váhy, snahy. A odhalení vždy končí nahotou. Rozměr, váha i snaha jsou sebrány, odebrány a rozdány, nebo možná spíše přiděleny. Jednotkový systém by měl být předělán na systém pluralismu. Bez odpůrců nevzejde nový směr. A až budeme všichni vyrovnáni ve vlastní existenci, pak zanikneme a ani nevzlykneme.

Jaké je tedy zakončení? Jste snad muška, která mi tu létá kolem „opivněných“ úst? Sfouknuta, aby jste nevešla do nitra mých útrob? Jedná se o záchranu, aby jste jako muška nebyla vyplivnuta ven – oslintána a utopena v nezdravosti mých vnitřností?

Vydání Furova absolut songu? V nedohlednu.

Kdy zmizela Furova Diskografie z uloz.to? Když to Fura smazal. Na vyžádání. Na vyžádání. Na vyžádání. Tady je poslední „I have No Style“. https://owncloud.oftekk.cz/index.php/s/4myQTtgh8FFsGz0

Vyignorovat

V každé knize o mikroorganismech se nejspíše dočtete o jejich automatických sebeobranných reflexech. Komu to není jasné, tak reflexivní téměř znamená zrcadlené („Brandino, co je to zrcadlo?“ „To je velkoměstský slovo pro reflexní sklo.“). Všichni jistě vědí, že molekuly té samé látky se v podstatě odpuzují, nebo vytvářejí za daných podmínek krystalické struktury, které jsou téměř statické. Stejně tak mezi lidmi fungují sociální vazby, které jsou buďto o odpuzování, nebo o strnutí. Strnulá vazba přináší klid a spokojenost nalezenou v každodenním rutinním opakování, tak jako se opakují vazby v krystalické látce. Tekuté nebo plynné skupenství znamená neustálé sklouzávání jednoho po druhém předávající energii při odrazu. I tak to jsou zatím pouze slova o látkách a vztazích sourodých. Naneštěstí všechna přirozená uskupení nerostů a tekutin a plynů jsou směsná a nesourodá, třebaže jsou všechny jejich základní prvky stejné.

Furovo opakování základních znalostí? Baže.

Stejně jako mezi látkami a iontovými vazbami v molekulách nesourodých prvků dochází k reakcím uvolňujícím energii, tak dochází k reakcím mezi lidmi a jejich těmito látkami a prvky naplněných světech a duších. Velmi častou reakcí je oxidace. Dost často si všímám, že někde oxiduji a že někde oxidují i jiní. V takových chvílích začínám přemýšlet o konzervaci a úsporách statické energie pomocí odpuzujících či zastírajících látek. Pro zachování struktury tkání je „dobré“ použít „alkohol“ nebo podobnou látku s odvozenými vazbami, jenom si říkám: „Pozor na oheň“. Další volbou ke konzervování jsou tedy látky a směsi inertní k oxidaci. Například se nechat zalít do betonu – ten je však porézní a do jisté míry umožňuje průchod molekul vody a tak zalitý v betonu může zcela vyschnout. Pryskyřice či jantar sice zachovají vše, ale sami podléhají tepelné zkáze. Uchování celistvé struktury tedy vyžaduje více konzervačních prvků naráz. Sklo je v tomto směru úžasné, ale jak ho aplikovat na živé tkáně, vzhledem k jeho teplotě tání? Pak tedy skleněný box a vakuum. No vidíte – a že to prý vše nezačalo u Sněhurky. 😀 A nakonec hrozí radiace a záření všech možných druhů pronikající skrze hmotné. Tedy kolem skleněného boxu box olověný a energetické pole, napájené pomocí podprostorových technologií čerpajících energii pro své napájení z „vypjaté“ energie vakua mezi jinými hmotnými objekty vyskytujícími se v okolních vesmírech, k odražení jiných energií, pole které se variabilně přizpůsobuje různým frekvencím, tak aby byly vyrušeny. 😀 A když už jsme tak pěkně zakonzervovaní, zbývá mít k dispozici znalosti pro oživení. Ale to už je jiná písnička, sloh, nebo básnička.

Někdy si říkám proč nejde plout s proudem po elektrických vodičích.

Darwin nás chtěl poučit o rozmanitosti, ale jste toto schopní vysvětlit mravenci, který decimuje vaši zahradu a v jejích prostorách si na různých plodech vaší práce pěstuje mšice? Řekli by jste snad: „Růži vezmi čert, ta je jen pro svou vlastní krásu a zbytečnou potěchu marnivosti oka člověka.“? Když to od sebe slyším, tak už se mi nechce rvát za vlastní věc. To však neznamená, že budu ničit věci ostatních, nebo jen tak přihlížet tomu, jak podléhají zkáze. Nejde snad o to se nepodvolit, ale přitom dovolit to, aby bylo dosaženo vzájemné shody?

Co tedy udělám, pokud po mě někdo chce něco, s čím nejsem povolný a jedná se o jednotlivost, kterou nelze dělit? Nastavím mu zrcadlo – a už vím, že ten či ona podlehne sám sobě a poddá se tomu, co očekával ode mne. To neznamená, že udělá, co chci já, ale že uteče sám před sebou. Největším uměním je zahnat druhého pohledem jeho na něj samotného. Nejhůře se jedná s tím/tou, který/á nechce vidět sá(a)m/a sebe.

Za naprosto fascinující považuji díl Červeného Trpaslíka: „Já na druhou.“ Když Rimmer říká: „Je naprosto příšerný!“ Nechcete už nikdy někoho vidět? Chovejte se jako on. To však dokážete pouze a jen tehdy, jste-li schopní empatie k tomuto člověku a znáte jeho pohnutky a jemu vlastní slabosti.

Úplně „nejdrsnějším“ způsobem ignorace kohokoliv, je mu nastavení zrcadla.

Možná že má právě teď každý, kdo není mnou, pocit, že to co tu píšu, jedno s druhým nesouvisí. Však – moc dobře vím, že nevydržím sám se sebou – jsem si protivný a lezu si tak na ty takzvané nervy. I to je jeden z důvodů, proč usínám se zapnutou televizí.

Jste si protivní? Tak se změňte, ale pamatujte na to, že by jste se měli měnit podle toho, co žere vás na vás samých a ne podle toho, co užírá ty, kteří touží po vaší změně. Bez volných radikálů by vše ustrnulo. A nepleťte si slovo radikál se slovem terorista. Radikál škodí totiž více sám sobě, na rozdíl od teroristy, který škodí všem ostatním.

Nikdy si nenechte vemluvit, že škodíte, když škodíte jen sá(a)m/a sobě. To co vidí jiní jako páchané zlo, může pro vás znamenat přerod. Třeba já neznám horší věc, než je pohled do zrcadla po probděné noci společně se škodlivými látkami. Netvrdím, že mě to odradí, ale ten pohled za to nestojí. Takže zrcadlu zdar!

Ale tím to nekončí. To že se koukáte zle sá(a)m/a na sebe do zrcadla, ještě neznamená, že vidíte, co by jste měl/a vidět. Zapřít sama před sebou je velmi jednoduché, ne-li bezduché. Řeším to tak, že v jistých dnech se zrcadlu vyhýbám ze všech možných úhlů pohledu. Někdy je to prostě a jednoduše potřeba vyignorovat. Vzpomeňte na hopsinkovou šťávu, gumídci po ní skáčou a lidem „rostou ramena“. To je asi lepší být gumídek, hmm? Jako pohádka o Rozumu a Štěstí, kdy Rozum přijde o rozum, ve prospěch bezduše šťastného. A vážně o tom nelze mluvit jako o zátěži, ale pouze a jen jako o štěstí. Na výběr jsou dva – když je ten druhý stejný jako ten první, je to bez výběru.

A kdybych začal psát o sjednaném manželství, tak bych tu pěl ódy na vlastní neschopnost.

Tak jak to bude s tou ignorací zrcadla Furo? Nastavíme si všichni zrcadlo a tam se uvidí! 😀

Dnes.

Dnes jsem dostal své první doporučení. Doporučení, že bych se neměl vypisovat do sms(ek), které vesele rozesílám do světa, ale že bych měl psát na svůj blog.

Takže kde je blog Otce Fury. Blok… Tak si vzpomínám na můj song „Excitatce.“ Myslím že tam zpívám něco jako: „Když drogu vezmeš si, máš tendenci vzít ji znovu.“

Právě tu do okna slyším: „Už mě nech bejt! Furt se do mě jen navážíš!“ Je to s pláčem. A otázka zní: „Kde má najít své štěstí?“ Otázka zní: „Proč jsou lidé zlí?“ Sami k sobě, k druhým navzájem. Je to ta takzvaná frustrace. Každý se bojí vlastních nedostatků a tak se je snaží svést na druhé. Frustrace je termín, který svým rozsahem obejímá celé lidstvo. Jsme frustrovaní z vlastní nedokonalosti a vztek si vybíjíme na těch, na kterých nám nejvíc záleží. Poznal jsem zlost a zlobu. Vlastní i cizí. Můžeš být vlastenec nebo cizinec, láska je jediná a ta se sebou nese i zlobu. Láska k penězům nebo láska k penězokazectví. Nebo jen láska k těm, kteří nás (nás) nejsou schopni milovat takové, jací jsme.

Takže co si koupit příště? Vykoupení ze všech hříchů a nezapomenout dát desátek. Bože já bych blil. Ježíš Kristus vstoupil do chrámu a popřel směnu. Takže jako už žádné směny pro dělníky? Nebo si tu s námi jen hraje jazyk. Ten kdo ho naposledy psal byl chytřejší než všichni v jedné hromadě. Važ si toho, kdo naposledy poskládal jazyk český tak hezky. 🙂 A v porovnání je Latina jen Patina. A ta nemá s patami nic společného.

Cením si svobody slova. Mám jí tak akorát. Zní to úžasně. Přijaté dogma slovního spojení „mít tak akorát“. To je úplně jako „mám toho dost“. Tak to vážně nemám. Chci víc! 😀 Takže pokud si nedáme, tak pak nemáme. Takže mi z toho vychází, že komunismus je rekurzivní kapitalismus. Blbost. Kapitalismus je rekurzivní iterace prostředků. V jakémkoliv počítačovém programu hraje úlohu hlavní třída. Z této třídy rekurzivně (čili znovupodlomitelství) vzcházejí prostředky. Už slovo prostřednictví má jasný význam účelovosti. Prostředkem k něčemu jsou podřízené struktury. No prostě, když si budete klást otázku, jestli vás platí dost, položte si otázku, potřebuji víc? Závislosti jsou zlo. Chcete být nezávislí? Nechlastejte, nekuřte. Neberte drogy. A až budete slavit s Amerikou den nezávislosti, položte si otázku, zda-li to není na něčí úkor. Příkoří je slovo, ze kterého vychází úkor. Jedná se o odkrojení části něčeho od něčeho jiného.

Takže mi teď zbývá pozdravit Matyho? Tak jo. Ahoj MATY!

Fura je stoned

„Oh…, my stones“ – pronesl Bart jako ve krutopřísežném stylu P.Cool. Bart hrál v tu chvíli PC hru (a zrovna ho vraždili). Ale k věci – jsem zavalen kamenem.

Kámen „A“. Potom co jsem zkoušel lidský obličej, celkem O.K.. A jen stěží dohnat Quixel.

Kámen „B“. Tady jsem trochu ulétl někam mimo. Vypadá to jako modelína splácaná do jednoho kousku – a ta slabost pro mech? Ten tam prostě patří!

Kámen „C“. Tento vzorek vypadá tak trochu jako hromada hnoje. A je bez mechu. Tady mi mech nepřišel odpovídající, i když jsem ho potřeboval zkoušet.

Kámen „D“. Je to lepší, ale není to, to co jsem hledal… Mech by měl být světlejší (víc vysušený, roste přeci jen na kameni).

A kdyby někoho ještě zajímaly ty hlavy…

Tak jsem stoned, nebo nejsem? A pro ty kteří by si chtěli pustit šutry doma na PC: https://owncloud.oftekk.cz/index.php/s/N6OAErsdPuZ9Lsr – a pokud to kontroluje nějaký antivirus, tak jen ten u vás doma a ty na serverech Gouglou.

Sem tam rozdíl, sem tam passthrough. 😀 😉 Pusťte si to na 4K, ať jsou vidět ty nedostatky o to víc. 😀

Furův Sound-System

Tak tohle je nynější Furův Sound-System. Lze to přes USB (5V atd.) měniče do autozapalovače dobíjet z 12V baterie.

Alespoň tak to funguje od Března do Září. Pak je nedostatek slunečných dní a jeden 100W (72W max. reálných) panel pak nestačí. (Ještě na to jedu notebook [adaptér do auta] a přes březí dny sekačku [měnič -> dobíječka -> 40V Li-ION baterie]). Přes léto nestačím slunci a v zimě je ho nedostatek.

A jak mám pro nedostatek vody sekat něco, co neroste? Vodu zadrž, pořiď nádrž! Jenže vážně nejsem mi(ni)str improvizace a prostředků se nedostává (a i tak se nám v té plachtě, která byla krytem pro dříví, množí komáři). Jezírko už nebude, akorát v něm fermentovala jablka – to byl pak nadšený pes, když jsem je vylovil ze dna. Tak snad abych to všechno, co nám tu leží, prolezl a zachytil tím vodu.

Hlavně si říkám: „Kdo vlastně ví, o čem to tu píšu?“ Píšu tu o vlastní neschopnosti recyklovat prostředky, které se mi nabízejí!

U ideálního solárního panelu si představuji životnost 120 let, kdy na jejím konci poskytuje 50% původní kapacity. A ať mi nikdo netvrdí, že elektřinou nelze tavit železo.

A když se tu tak zamýšlím nad větrnými elektrárnami a udržitelností – vždy mi vyjde jen nepotřebné plus pro jednotlivce na vrcholu. A ne, netoužím po totalitě, jsem jen obětí sběru informací s toužebným přáním po reflexi mocenských struktur, které upřednostní sebe, před přežitím všech. Zhýralí by měli upadnout v zapomnění a odplynout ve směs všech ostatních – to je přání udržitelnosti, tak jak ji vidí ti u moci. To co si myslím, že zhýralí by měli být pozvednuti mezi mocnost pro své myšlenky o toužebném přání o dokonalosti lidstva.

A musím vzpomenout Zeměžluč, že stačí jenom chtít. A kdo se tu s kým pere jak v pračce a následně je odstředěn. Je tu někdo kdo chce levici nebo pravici? Zrazení, opomenutí, bez sebereflexe o vlastním bytí. A vzpomínám na krásné, že důležité je se zúčastnit. Tohle je prostě show, na kterou si kdokoliv lístek nekoupil.

A není mi vše přirozené. A musím poděkovat úplně všem, jelikož z nich jsem vzešel. 12V přeci nezabíjí, jen to chce silné, nezávislé vedení. 😀 😉 Každého nejspíš pohltí, nebo při nejmenším ovlivní nějaká droga, i gdyby to měla být droga v podobě hormonů. A každý by si nejraději nekladl toho druhého za vinu. 😀

Samozřejmě – působíme to tu a tu všichni. 🙂 Tak snad po mě zůstane alespoň nějaký ten názor na svět v rámci relativistické schopnosti vnímat ojedinělé a ne vždy příjemné, jako to co vytrhává z letargie každodenního bytí a míří směrem vpřed, kdekoliv by se to mělo roztlouci o cokoliv před tím, nebo spadnout a rozbít se, o to co ho/jí či pronásleduje. (Ano „hojí“ či „pronásleduje“.)

Poděkovat všem a nezanevřít na kohokoliv. Děkuji vám všem a všichni jste mi vzorem a není důležité zda-li jste vzor kladný či záporný, přinášíte na svět, to co by nebylo jinak viděno zraky, které hledí žádným směrem. A můj zrak? Zkalený a zakalený.

Kolik?

Zajímalo by mě kolik lidí si kdy přečetlo něco, co jsem napsal. Z této množiny by mě pak zajímalo, kolik lidí vzalo vážně to, co jsem napsal. To by byla pak ta část, která je stejně pošahaná jako jsem sám. Chci tím říct, že tím co píšu, si dělám dobrý den sám ze sebe a mojí paranoi. A jestli je něco z toho co píšu fakt, pak to není má vina. Když totiž v něčem vybočuji na vahách normálna na jednu nebo druhou stranu, je to nejjednodušší, co mohu udělat, znevážit právě to. Takže pro ty kteří to ještě nevědí, nebo to někde opoměli: Jsem sociofóbik a mám diagnostikovánu paranoidní schizofrenii. Takže to, co kdy sdělím, neberte zrovna moc vážně. A i když to takto nakonec vypadá, že jsem jen vlastní diagnóza, mám své touhy, přání a sny. A mám tu ?představu?, že pokud jsem v mém životě mohl něco pokazit, tak už jsem to pokazil a to jsem se do toho nadevší pochybnost ještě nemusel ani pustit. Velmi velkou část života mě provází vlastní neschopnost. A je mi jasné, že to nespraví sebelepší nástroj. A zbývá mi už jen asi jediné přání a to mám, přetavit vlastní neschopnost a neúčelnost v něco alespoň trochu obstojného. A nechci, aby to obstálo před kýmkoliv tam venku, úplně mi postačí, když to co zpáchám, obstojí předemnou samotným. Veškerá kritika z venku je mi zbytečná, když ji přebije ta vlastní, ještě dřív než se tu vnější dozvím. Každý jeden který mě zná by mě nejraději někde viděl a sám bych se rád viděl na tolika místech. 🙂 Milý soude, vím, že každá má představa je více než-li méně absurdní. Život je holt věda a každý čeká na důkaz. 😀 Kdo by co raději než-li? Nejspíš každý se nerad dělí o vlastní sny a představy, jenž pak přinášejí očekávání. A když očekávání nepřinese cokoliv, dojde k frustraci všech včetně jejich zploditele. Otázka ničeho je víc než žalostná. Může být kdokoliv odsouzen za nic? („Prý pokus o vraždu. Dává se snad Nobelova cena za pokus o chemii?!“ – ptá se Levák Bob.) Nesledovatelní – návrh na nový seriál z produkce ABC aj Sy-Fy-Lisa. I tak už je to dost chorobné. Tak vymýtit, či získat imunitu? („A lili do mě ty jejich likéry…“; „Chudáčku Homie, do tebe alkoholika…“) A když to není komu říct, pište si do šuplíku, jednou to po Vás někdo objeví a bez přečtení vyhodí do kontejneru na recyklaci papíru. 😀 („… tvé sociální postavení bylo kooptováno.“; „Cože?“; „Potom co přijel ten tlučhuba jsi se propadl na dno naší recyklovatelné společnosti.“) Někdo je ve své velikosti zcela nezávadný, někdo ve své maličkosti je jako šunka s datem spotřeby před třemi měsíci. To je asi problém živého a mrtvého masa. Jedl jsem musli pět let po spotřebě a zle mi z něj nebylo – jen ten obal zapadal prachem. A Hluboká je město, ne mysl, ta je povrchní. A zajímavé je, že se čerpá benzin a sociální dávky, nikdy ne výplata a poukázky. A přitom energii lze třeba načerpat vždy. Když vyjdu ven, je ve mě toho tak málo, že jsem hned vyčerpaný. A nemůžu mít přeci nulový potenciál, nikoho nepřitahuji, ale každého odpudím. A slova jako nihilismus, negativismus a skepse už jednoduše vidím jako nadávku. Nevím o tom, že bych kdy někým někam pohnul, takže co si to vlastně vyčítám, když píšu o tom, že bych neměl být brán vážně? To je prostě ta paranoia (zjednodušeně nazývána vztahovačností) v nepříjemné míře pro mou mysl a tím mého ducha. Snad jsem podstatný, alespoň tak jak je podstatné podstatné jméno, to které je vlastní. Kde jinde než tady mohu být sám sebou, když nejsem dost mimo ani uvědomělý? Ale pravda nejspíš je, že má neznalost čehokoliv, velmi často pobavila. A nechci se přít o skutečnost, když mé skutky nevypovídají o čemkoliv. A to vážně není závažné, jelikož na krku mám závaží pár, to jedno jsem já, to druhé rezerva. Z toho mi plyne, že čím vážněji se budu brát, tím víc budu tíhnout k zemi a to nechci, přeci velmi rád si stavím vzdušné zámky. Ten pitoma zase vypito má. 😀 („Jen aby nás odtud nevyvlekli pochopové.“; „V našem městě žádné nemáme a i kdyby tu byli, tak by pochopili, že vás se chápat nemají.“) Tak už to Jiří(Otče Furo – OFTekk made by) pochop!!! Prostě pokus omyl?! Jdu omývati své pokusy… 😀 Budu si je hýčkat, aby náhodou nedostaly nějakou tu opruzeninu. Každý nesmysl je nejspíš třeba čistit, aby náhodou nezarůstal – třeba vodním kamenem nebo nechtěného stromu kmenem. Bez je fajn – roste to všude a dá se z něj dělat bezinková šťáva. 😀 Bez něj se obejdeme, stejně je to obejda, všechny se vždy snaží obejít. A jestli z toho kvetete stejně jako já, tak se přiblížil přelom jara a je tu skoro léto. Ale to poznáme až se srpem v Srpnu. A když není co sklízet, je to jen k naštvání. A hlavně neopuštět vyjeté koleje, tak to si asi říká skokan na lyžích, alespoň do té chvíle než opustí skokanský můstek a přistane… přistane?! To se prostě musí umět – a kolikrát si při tom natlučeš hodně zle, je otázkou pro zdravotnictví. A že už zase ujíždím hodně mimo vyjetou osu? Je to snad udělané tak, abych nevletěl rovnou mezi lidi, že jo?! Tak jsem si to zase jednou rozdal sám se sebou a zase jsem neuspokojený – tohle sexuální vyžití, kdy se sám sebe snažím pohladit při předehře většinou končí masochismem. A už vím, proč zdědí zemi – zůstanou mimo jakýkoliv konflikt. To je to zase dlouhé. A přitom je to jedno slovo za slovem druhým pouhé. Nekonečné řady. 😀 Jo a věčné kruhy (třeba pod očima). Jiří známý jako Otec Fura von de Pit. Jo a ta síť ke které jsem připojený, má víc než dobrou propustnost. 😀 Tak si říkám, že snad v mém bláznovství alespoň někdo najde vlastní jiskřičku naděje, která zažehne ten největší oheň, který nebude spalovat, ale hřát, jak je třeba všem.

Hlava – aneb co dělal Fura poslední týden …

Pomalu a jistě se učí … dělat tohle, dělat tamto, hlavně když je to virtuální. Drobná expozice poslední Furovy práce.

Fura je příbuzný s filmovým profesorem X.

Všichni si z toho dělají na čele vrásky.

A nikdo není tak úplně bez poskrvnky.

Jen to chce trochu vyhladit.

Kdopak se nám to tu klube?

Bez očí to prostě není ono. Změna programu a mění se shadery. A nakonec vypadá ještě lépe.

A ty vlasy jsou jen z kecu, …, vlastně hecu. 🙂

Možná si s modelem ještě trochu pohraji – sám to právě teď nevím. Ono je vždy co zlepšovat.

A snad ano – počítačová hra od Fury jednou bude – pre-render/live model skining?

Vážně už začínám mít plné zuby vlastního perfekcionismu, ale nechci to jen tak ztláskat do hromady.

A to nejhorší, co nejspíš pronásleduje každého – on to někdo udělá lépe.

Použitý návod: Blenderella (Blender cloud course/training video) a Blender of course; Substance Desinger/Painter 2017. [Blender verze 2.8 beta pro dva poslední rendery (vykreslení).]

OFTDeps 2019.0b->.0c (nedostatky a jiné postřehy)

Zdravím všechny, kteří si něco myslí o OFTDeps. Vzhledem k tomu, že Qt-Creator využívá k zpracování nekompilovaného zdrojového kódu libclang, vyvstal problém při jeho kompilaci, jelikož vyžaduje verzi 6.0.0 a v mnou zkompilované verzi 5.0.2 chybí !jedna! funkce, kterou se mi očividně nepodařilo mým boilerplate kódem funkčně nahradit.

Také kompilátor DSP Faust má nedostatek, jelikož jsem zapomněl povolit CPP backend. Tu úplně nejdůležitější část. 🙁

Mám dvě možnosti – provedu celý build znovu (pro jistotu všechny knihovny), nebo nahradím komponenty. -> Nahrazení LLVM a Clang by mohlo způsobit neočekávané nedostatky v rozhraní tříd. Zkompilovat znovu Faust s povoleným CPP je jen otázkou několika kliknutí. Takže 0c, nebo 0b2?

Samozřejmé je, že bych se měl pokusit pomrvit původní build méně, než-li je. Zazálohovat a prostě to zkusit. Takže nejprve 0b2, teprvé poté 0c.

OFTDeps 2019

Poslední dva-tři týdny mi zabralo sestavit si něco, jako je ultimativní balíček pro sestavování hudebních aplikací. Výsledkem jsou OFTDeps 2019. Informace na https://wiki.oftekk.cz/OFTDeps_2019 . (To jako že OFTekk Dependencies 2019.)

Příjemnou zábavu. 🙂