Škytnutí první

Nejspíš je důležité poskládat si myšlenky do korektních struktur, rozhodně nekombinovat to, co k sobě nepřísluší. Co je neslušné, to nepřísluší a je lépe neslyšet. A tak poučený, že bez hrdinů k nimž lze vzhlížet, jsem tím nejhorším, prožívám sám se sebou další noc a vyhlížím spánek skrze sklenice s vínem. Víra je důležitou součástí každého jednotlivého zplozeného a je jedno v co nebo koho, neboť pomáhá udávat mu směr skrze to, co nepřísluší, co je nepatřičné a je třeba změnit. Bojovný duch každého je hnán vírou v to, co považuje za zlepšení světa, tak jak ho vidí nejlepší i pro druhé. Nemám hrdinů, jenž by mi poskytli víru, jsem jen závislým vazalem výstřelků doby nazývané moderní. Ne, nikdo z nás nemůže prohrát, jediné co nás čeká je konec příchozí dříve, než je vše, v co věříme, uhotoveno. (Někdy se už konečně musím podívat, jak je definováno bláznovství.) Je to dávno, co obdržel jsem dopisní obálku s nadpisem „deziluze z utopie“. Budu si muset obsah té obálky znovu přečíst, neb tenkrát jsem ho nechápal, či pocítil jako zklamání. Prázdná, bezobsažná, vykradená, zbytečná slova. (Všechna slova, ne ta obsažená na papíru v obálce.) Na úrodnou půdu padá jen zloba a zlost, tak jak i neuctivost. Ptám se na čestnost a jaká je její četnost v tomto okolí nebo možná soukolí. Je těžké mluvit o velkých věcech, když vlastní myšlenky jsou zakrnělé. Cit a soucit mám ten pocit. Odcizení a provinění, když přiznám, co se změní. Elevace, eskalace, emancipace extra erodované existence. Elementární edukace extrapolovaného enthusiasty. Evoluce empatie. Dá se snad vše popsat jedním slovem: „vše“. Jestli je to lhostejnost nebo nepřístojnost, už nehraje roli. Jsem ten, co hrál si se smrtí. Přežití k přemýšlení donutí. Ale co je to to pravé, a proč to co je levé, je nekladné. Podnět a předsudek. Až nebudou stačit slova, bude třeba začít znova (ano… znovu je správně – on je to ten nov). Asi to není psáno ve hvězdách, obzvláště pokud jde o Měsíc. A vše jen tak hluboké, jak hluboká je ta nejhlubší a ještě hlubší mysl. Každé další zrození je následováno ještě více dalšejšími, a kde je vyvrcholení v konečném a slova smyslu zániku druhu a všech blízkých druhů. Tak když nelze zachránit svět, třeba zachránit alespoň sebe sama. Pro někoho zdá se důležité vyvrcholení, někdo dává větší význam průběhu a někdo jen přemýšlí o tom, kde vlastně začít. A když je vše konečně napůl, objeví se třetí. A kdo se má vyznat v té změti, propojených a propletených a popletených a pomatených ve prospěch v neprospěch. Neřeknu vám nic a přesto vypovím vše. Je tak krásné být zmatený. Čím méně rozumím, tím jsem šťastnějším. Čím méně struktur propojím. A co teorie spiknutí – mohu zůstat v klidu – je to jen teorie, žádný průkazný důkaz. Jde jen o věčný (alespoň zatím) souboj člověka s člověkem. Jednotlivec proti jednotlivci, každý sám za sebe proti sobě samému. Entita. Entity. The Hell, damn and krucifized things and honestly no truth. I will tell you, I want to sell you… what The Hell. Memorized. Memo. Everything is referenced to The First Person Who Was Able To Lie (T.F.P.W.W.A.T.L.). Očistec v podobě života na Zemi. Lež je se mnou, s tebou, s námi. Má mnoho podob. Ďábel je v myšlence. Jsem úchylný úchyl uchylující se k tomu všemu. A přes všechnu nejistotu jsem si tím vším jistý (alespoň trochu). A pokud trochu nestačí, tak alespoň málo. A kde je hudba? Měla by hrát hudba. Ale nebojte se, chléb bude, i S(s)metana bude. Nic neslibuji, prohrál jsem už zprvu, nemám šanci, mám jen štěstí. A i když příležitost dělá zloděje, nechci krást. Jak překrásná je to pavučina všehomíra. A pokud někdo tvrdí, že je něco absolutně definitivní, musím říct, nejspíš je naivní. Reimplementace novelizované definice je aktualizací. A když se tak jako já začnete ztrácet ve změti slov… Cože? Líná huba, holé neštěstí, říká babička. Jenže raději mlčím, než abych reagoval neodpovídajícím způsobem – promiň pramatko. A zatím, co já vím, že jediným smyslem života je jeho pokračování za jakoukoliv cenu, někdo ještě nejspíš tápe. Nejhorší, co se komukoliv může stát, je být neinformovaný. Ne nadarmo jde o intelligence. Moderní člověk bojuje pomocí informací a posílá druhé proti proudu zákonů, které jsou dány, avšak málokdy plně respektovány. A tak dále, pro pana krále… pro pána Boha, už jsem zase nějaké to století v minulosti. Ale ano, jsem pomalý, tak snad želva co pomalu kráčí, bude mít štěstí a zajíc prospí delší dobu, než by měl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code