Škytnutí třetí

Jsem toho plný. A přesto nejsem schopen v tom všem najít nějaký smysl, když ne ten naprostý, tak alespoň sám pro sebe. Nikdy jsem nečetl Bibli, ale mohu s jistotou říct, že svůj život na této planetě považuji za jistý druh očistce. Nejspíš je to přemrštěný pohled. Že by byl opravdu ten můj svět ten z nejlepších? Tak proč jsem neustále na pochybách? Možná si ničeho nevážím. Jenže nemám rád ty jazýčky na vahách. Ono to prostě JE! A vše to bude kolem mě, ať si toho budu všímat nebo ne. To asi něco k té spravedlnosti. Mnohokrát jsem slyšel, že se nad sebou mám zamyslet, to už jsem však dávno o sobě přemýšlel, přemítal, rovnal a srovnával, porovnával, kategorizoval a třídil. Dodnes se v sobě nevyznám. Je toho spousta a tak málo času. Všechno je prý jen jedna a ta samá věc, jen jinak uspořádaná. Jak překonat chtíč po pořádku, aby při úklidu nakonec nevznikl chaos. Tak bezmocný se cítím. Možná je na čase přiložit pod kotel, ale ne jen hnědé uhlí, či koks, ale jaderné palivo. Jaký je vlastně ten celkový úmysl a kdo má moc velet osudu. Někdo věří v Boha či Bohy, někdo věří ve vědu a někdo nevěří vůbec v nic a někdo je přelétavý, tak jak se proměňuje hudba na jeho seznamu skladeb. Celý život je třeba růst. Někdo roste do šířky, někdo roste do výšky a někdo zarůstá do země. Všechno je to však přímý směr, ať už přímo středem nebo alternativními proudy se vše tlačí vpřed. Pojďte do první řady, nechat se poplivat, poprskat a pošpinit. Možná opět ztrácím smysl pro míru. Vždyť metr i kilogram mají vlastní přesnou specifikaci uloženou v jakémsi institutu. Všechno je to opis jednoho a toho samého. Rekapitulace. A co ta vlastně má společného s kapitulací? A v další kapitole nabízím věčný rozkol mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, úlitbou a sterilitou. Každý organismus jednou selže. Nevěřím v trvalou udržitelnost, ani v nesmrtelné mimoZemšťany. Každé sci-fi nás učí, že vazby jsou pomíjívé a struktura je tak relativní, ne však jako, ale tak. A odkud čerpáte svou inspiraci vy? Viděl jsem spoustu krváků, romantických filmů, kriminálních seriálů, mystických a fantaskních počinů, dramat a komedií, dokumentů a reality show. Všechno je možné a nic není neuvěřitelné. Jediné co zbývá je servilita a schopnost se přizpůsobit současnému trendu, ať už je to yoga nebo pití o weekendu. Ten kdo přijde poslední většinou zmaří to, oč usiloval ten z prvních. I odpad, seč je komunální, skončí na skládkách. A tak skládám slova, jedno po druhém, vedle sebe a není cesty zpět, možná jen v tu pravou chvíli si ta slova rozmyslet. A tak nevzniká pavučina, ale šíří se vlákna směry, které jsou takřka nahodilé. A vše souvisí se vším. To co se odehrává všude kolem jsou spojené nádoby a přemíra na jedné straně musí zákonitě expandovat do „prázdného“ prostoru na straně druhé. Tak to však ve skutečnosti není, jelikož vše se jen rozpíná. Odnikud nikam. Prostor v neprostoru. Tak jaký je vlastně ten možný vyšší záměr? Možná je to prázdnota, až vše expanduje do rozměrů, kdy mezi sebou vše ztratí veškeré vazby. A zde přichází ve smysl úloha autonomních biologických strojů, posbírat a udržet pohromadě hmotu. Vidím v tom možný záměr – zvládne existence přejít v bytí? Jediným smyslem je pravděpodobně překonání všech rozídlů mezi potenciály a zánik v blahobytu expanzivní ekvivalence (rozpínavé rovnosti). Pokud se opravdu vesmír v jednu chvíli začne smršťovat, pak v konečném okamžiku započne vše znovu a jinak. Pokud se bude rozpínat do nekonečných rozměrů (které jsou mimo jiné konečné), pak vše zanikne v nekonečné konečné rovnováze. Pak se ptám, převládne chaos a nerovnováha, nebo struktura a rovnováha? V Bibli, pokud se nemýlím, píše, prach jsi a v prach se obrátíš – někdo to věděl dřív než já, že existuje vyšší záměr, než pouhá existence? Jaká to potupa (prosím. pro ty, kteří to nechápou, to bude asi ironie – jen pro jistotu). Čerpám z věrohodných zdrojů pocitů a víry. A co jiného je víra, než cit pro vyšší dobro? A když už tu máme tuto diverzi mezi dobrem a zlem – zlo vzniká z nerovnosti a z velké části tu hraje roli to, čemu říkáme závist – jenže bez závisti by nebylo možné dojít k rovnováze, jelikož by nikdo neusiloval o více než je méně. Rovnováha bude nejspíš to kouzelné slovo. Naplnění Boží vůle v podobě ráje, kde vše je naprosté a dokonalé – dokonalé, jako i statické. Kolik životů je třeba ještě prožít, než jednou expanze dospěje k zániku v podobě absolutní rovnováhy… (ano, přestane kmitání). Je to tu nějaké napjaté. A tak vás všechny zdravím a přeji dobrou noc, po které se všichni v lepším či horším případě vzbudíme do dalšího dne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code