Špatný vliv

Dnes si kladu otázku, jak je to s „těmi“ lidmi, kteří na mě mají „prý“ „špatný vliv“. V poslední době bych to vážně musel omezit jen na jednu personu. „Oni“ to nemohou být „ti“ lidé, když jich vídám „tolik“. Otázkou je spíš, kdo mi přináší, to oč bych stál. O špatné vlivy na vlastní osobu se postarám sám. Asi vážně ano – kdybych měl vytvořit vlastní profil, skončím jako Marge, které Lisa říká, že oni čekají, že budeš trochu lhát, když píšeš vlastní životopis. (Pohovor … Smithers: „Kazi-mu kazi-mí.“ Marge: „Prosím?“ Smithers: „Promiňte, moje Svahilština není asi tak dobrá jako ta Vaše. Vítejte u nás.“) Mám z toho jen jedno. Špatný vliv jakkoliv je dobře míněný, je stále špatným vlivem. A co se vám vlilo tam, kam jste nechtěli?

Koukám, že OFTekk.cz se pomalu mění na Blog Otce Fury – „BOF“ – volby do evropského parlamentu už nestíhám, tak že by snad příští volby do poslanecké sněmovny?

Podle někoho koho jsem zapomněl, je projevem bláznovství či šílenství neustálé opakování úkonů či činností vedoucích k nezdaru. Tam kde se nedaří, nechat ležet a běžet. No to jsem se asi musel zbláznit nebo rovnou zešílet. Toliko toho co jsem se snažil a toliko nezdarů z toho plynoucích a přes to všechno jsem neváhal pokusit se znovu a znovu. Skoro jako bych tu právě teď psal vlastní obhajobu – tak si to nepleťte s konstatováním … eh, vlastně naopak … mhm.

Kdy se lidský život vlastně změní, v čekání na smrt? Určitě to není v tu chvíli, v níž se odevzdá, ale v tu chvíli, v níž to vzdá. Je snad celý lidský život o touze po změně, touze po změně k lepšímu? Kladu si otázku, jestli to nejlepší není právě teď a tady a vyhlídka čehokoliv, co by se mohlo zdát schůdnějším, není jen fata-morgana. Ale vždyť ano, každý si rád hrabe na vlastním písečku. Vlastní přeludy o jednotlivém zázraku v množině o mnoho prvcích. Pokud jde o odevzdání, pak je to komu čemu, pokud jde o vzdávání, pak je to kdo co. A pokud z toho necítíte paradox vznikající mezi potřebami jednotlivce a skupiny, pak už necítíte vůbec nic. Slůvko kompromis bych opravdu rád nahradil slovem paradox. Velikost skupiny proti velikosti jednotlivce je dost často špatně pochopena, jelikož jednotlivec může svou velikostí ovládat skupinu. Já snad raději převýšení při výstupu do kopce, než při stoupání po zádech vlastních druhů na vrchol. A otázka udržitelnosti vlastní velikosti je pro mě klamavým zvlněním horkého vzduchu přinášející obrázky ze světa vzdáleného.

Jak hrozně blbě zní slovní spojení „ultra neutrál“? Zkusím si dát příklad na automobilu. Když u automobilu zařadíte neutrál, do kopce nejspíš nevyjedete, ale z kopce ušetříte palivo. A kdo by šlapal na plyn při jízdě z kopce? Takže ultra neutrální by u našeho vozu bylo asi vypnutí motoru – vždycky to můžeme někam dostrkat. 😀

Takže zpět na začátek? Špatný vliv. Měl jsem, stále mám, „ty“ lidi rád. Jenže s „nimi“ se prostě nedaří. Vždy se mi, nebo jim, něco nepovede ve vzájemném vztahu – nebo naopak, ale výsledek je stále stejný – VOID. Tak jako takhle teda – já prázdnotu celkem rád, spousta prostoru kam vykonat jakoukoliv potřebu, ale má to to nezbytně pitomé ale – někdy bych tu potřebu rád dělal někde, kde ji utvořil už někdo jiný – tomu se myslím, říká sdílení. Když má jednotlivec dostatečnou vlastní integritu, pak pro něj jakýkoliv špatný vliv znamená jen volání špatného vlivu do prázdnoty.

Má mnoho jmen – například jedno z nich je neřest. Je řest pak slovem opačným? Volám češtináře ku pomoci ohledně řesti. Je to jako psát o dobrozvyku. A proč mi slovo podlehnout zní tak sprostě? Prostě ležet dole. V.T.Marvin – „… hej dolej-si víc …“.

Tak tedy ano. Chci si sám sebe vážit alespoň trochu víc, alespoň tolik, abych nezostouzel sám sebe, tam kde to jen trochu jde. A když už to nejde před vámi, tak abych alespoň nezostouzel sám sebe před sebou. Skoro mám ten pocit, že když jsem takto sám před sebou zostuzen, mám náskok, než to udělá někdo jiný.

Takže zpátky ke slovu integrita. Českým překladem je slovo soudržnost. Jak je kdo pevný a celistvý. A až začnu blábolit, prosím, zastavte mě, mohl bych tu vaši narušit. Ale kdyby pochybnost byla tím, co rozbíjí celistvost, pak by se již vše rozpadlo. Takže míra pochybnosti a celistvosti? Tak to je tedy třeba posbírati se a použít velmi pevné pojivo na ty všechny kousky, které kromě sebe sama samy o sobě neutvářejí nic konstruktivního. Tak třeba těleso o velké hmotnosti prolétající pouze kolem, by mohlo vychýlit naši planetu z oběžné dráhy. Z toho mi plyne, že integrita znamená vychýlení jedním směrem – jedná se tedy o silný radikál. (Vážně jo?! Tak trochu vtip, ne?!)

Mocnost neznamená v sociálním prostoru vždy a nutně četnost. Mocnost je i o dělení. A pak fuj … množiny. Množiny jsou o vkládání do funkce a o výstupu. Sloučení dvou množin znamená větší mocnost. No a pak zpětná vazba. Ach jo. A třeba mé nechutné já neustále vysílá signály a zpětná vazba je nulová – nejspíše je na ní položen příliš veliký odpor. 😀 A ano, matematika se dá použít na sociální vazby – jelikož … jsou vazby i bez přídomku sociální – to je konkretizace a generalizace ty jeden. 😉 To se takhle řekne: „šíří se jako virus“ – jenže ten virus není jeden, jde o přenos vícero jeho bratří s obdobnou informací. A věřte mi, čím méně je obsaženo informace, tím lépe shrnouti celek v konečný fakt! (To je teorie o kompresi.) Větší množství té samé informace vytváří vyšší tlak. Avšak shrnutím je pak to jediné, čemu se říká fakt. Takže jak moc jsou pochyby důležité pro integritu jednotlivce? Tady se dostáváme k otázce hraniční. Jaká je hmotnostní kapacita sloučených pochybností, než se jejich tíhou jedinec zhroutí sám do sebe?

Takže asi dobrou noc všem?

O čem je OFTekk?

Vždy v těžkých dobách se lidé obraceli na kohokoliv jiného, než-li na mě. Všichni nejspíš vědí jaký jsem packal a že vše, co se mi kdy podařilo, bylo pouze se štěstím namísto dobyvačného úsilí.

Nikdy jsem nebral na lehkou váhu, když mi někdo říkal, že to, co dělám, je neproduktivní. Jen jsem prostě věřil, nebo možná doufal, že se jednou převrátí misky vah a z toho, co patlám, bude něco víc než jen pouhý sen či přání.

Snad jsem jen pomatený excelentními a špičkovými konstrukty, které jsou zastoupeny ve třídě A. Když mi někdo říká, že se to prostě musí umět, nejraději bych odpověděl, že prostého není nic.

A již jsem ochotný přiznat, že jednotlivec nezmůže nic, pokud za sebou nemá hordu věrných vazalů, nebo těch dychtivých po jeho místě. A ošálit lze kohokoliv, pokud jemu jen trocha pomoci ze strany třetí třeba.

Však nyní bych měl přejít k věci. O čem že je to ten OFTekk? OFTekk je o uznání. O uznání omylů, o uznání pravdy, o uznání skupiny i jednotlivce. Jelikož… i když člověk je jen jeden, je nás mnoho – OFTekk je legie jedné osoby. Rimmer: „… Ležión.“ OFTekk je Rimmer s dmoucími se nozdrami a Lister s kleštěmi na špagety rvoucí si chloupky z nosu. Kocour hledající svou družku a Kryton pohrdavě sloužící svému pánu, který mu tak káže. Jde o Homera sedícího na gauči s pivem ve své ruce, Marge pijící hořký pohár až do konce, Lisu uznávající hodnoty, Barta bořícího to co se ve zkratce namane.

Takže o čem že je to OFTekk? Je to jako klást si otázku o otazníku na konci věty. Všemocné nic. Bezmocné vše. Dva zápory co se v klad promění. Hlavně ať to není liché. A i kdyby to mělo skončit jako video o tajemství rýžových sandwichů Kirka Van Houtena, tak ať to něco někomu dá. I kdyby mělo jít o odstrašující vzor šáši Krustyho pro Lisu.

Takže o čem že je ten OFTekk? Je to o tom pořádně se přidusit cigaretou? Vyhrát zápas, nebo zápas v šachy? Je to o prohře v tom, co si mysl žádá? Možná je to zklamání sebe sama? Asi a snad je to o protikladech. A pokud ano, pak snad je jediným východiskem být zcela bez náboje a to tedy neutrální.

Takže o čem že je ta OFTekk? Nikdo nemá rád soudy. Možná a snad jen když mají pro veřejnost otevřené dveře – vy by jste se nekoukli? Nelze snad komukoliv cokoliv upřít? Upření upření. (To není vzlyknutí – to je o upření upření.) Je snad možné vést bitvu proti malým? Proti těm nejmenším, a pak si položit otázku, zda-li to za to stálo, až křivda padne na vaše bedra a její tíha vás bude drtit jako na horizontu událostí miniaturní černé díry?

To-ten-ta OFTekk. Po-ten-ta OFTekk je to… Po-ten-t-ní po něm či ní či-ní to. A elaborát když je kolektivní je pouhým kolaborátem. Kolaborující To po něm či-ní. Jenže To je budoucnost. To tu bude po vás. Kdyby jste To nechápali, tak je To většinou po vás. Nadáváte na To, bude To nadávat na vás. A pak To udělá to samé, co jste činili vy, protože to-To je vaše. A toto není Kansas a to-To není pes.

Nevěříte v osud? Od-tud až po-tam je ve vašich rukách obejmutí či odstrčení. Každý člen společnosti je vychováván od narození až po hrob. Přípustné je cokoliv a důležité je nepřipustit cokoliv, kdy by se To mohlo vzpouzet. Dvakrát je tolik toho, co bylo předtím, než se to nechalo znásobit. Položte si otázku jestli chcete revoltu (znovunapětí), nebo chcete přízeň? Každé pochopení má spojitost s úpadkem. Padajícího zachyťte pouze kdyby jeho pád měl být smrtelný. A zde přichází předvídavost – předejmutí neudálé skutečnosti. A ujmutí se zodpovědnosti. Jenže?! Komu se zodpovídat jinému než sobě samým. Kdyby jste To nechápali, nechali jste To nejspíš koukat na televizi bez vaší přítomnosti. A o televizi?! Televize je výchovným prostředkem pouze ve chvíli, kdy se dá produkce označit za kvalitní – a to je jako jaká? Necháte vaše To, koukat na zpravodajství na ČT24 nebo spíše pustíte ČT:D? Věříte na zámky? Nebo na Zámky?

A teď něco o Furovi. Do svých 12-ti let jsem se barikádoval pod peřinu a za polštář proti Freddymu Krugerovi, kdyby náhodou vylezl ze skříně, která nešla zavřít. No a pak se rodina *** stěhovala. *** – tomu se říká soukromí. Takže Karle až mě budeš zase pronásledovat po zahradě se svetrem co má pruhy, kloboukem a rukavicí s noži a já se ze strachu přidám k tobě – raději mě zabij – protože tak jak jsem to tenkrát nahrál já, neodpovídá skutečnosti. Kdyby tedy filmy byly skutečné. Že…

… že by to bylo jinak? Tak jak to tedy je? Kterým směrem se ubírá duše abstinenta sexu? Má dáti, dal. Nedal a nedá, jelikož nemá kam dáti. Ve zjevení zcepení. A nevíte. Tak to jsme na tom stejně. Nevím kam dáti své To. Protože pro to-To jsou potřeba alespoň dva rozlišného složení. A \(XY or XX = XX + XY\) A to má být o pravém či levém operandu? Van Houten rulez!

Takže kladu otázku – jak se dá přežít 10+ piv? A v tu chvíli, v níž se bortí hranice mezi intelektuálem a proletářem zbývá jediná otázka a to je proč? Je to vyšší princip, nebo pouze potřeba přežití? I já chci žít. I-á oslíku? Jsou opravdu všechna má vyústění tupá? Jako Ignor v gumídcích? Jako Tupouni? Co bylo na začátku otázkou o OFTekku vyústí v podstatu existence? Existence jednotlivce? – Protože nikdo víc nechce být OFTekk? A nyní osobně – kde je Tomáš, tak to máš, a kde je Vladimír, co vládne a má přinášet mír? Kde je Martin na svém koni a kde jsou Petr s Pavlem – ti co dřou? A víra ve chvíli stává se potřebou vůči všem, kteří kdy byli a budou a možná nebudou. Jediné co jsem po vás chtěl, aby jste mě vedli směrem k novým počátkům. Byli jste více, než sám dokáži nabídnout, abych z vás mohl si brát to, co inspirací jest. Abych ve vás spatřil vše co bylo a bude. Můj problém – chtěl jsem, aby jste byli něčím víc, než čín jste. A i přes míru všeho, čím jsem si přál aby jste byli, neztrácím víru v sebe a vás. Nemusíte kázat či ukázat. Jsem vy a vy jste já ať čtete nebo jen přehlížíte směrem vpřed.

Tak to je OFTekk. Víra a spotřebič k vypnutí. Jak se komu zachce. Přidat či odebrat. Někteří jsme zařízení a jiní jsme jen zařízení – k odebrání.