V obrazech, v odrazech

Když jednotlivec nadává na lidstvo, nadává i sám na sebe. Potažmo smyčky se pnou kolem částí lidství. Kdo nebo co nás utváří k jakému obrazu? Chtěl bych to vše vědět hned a bez trpělivosti se málo dozvím, zda-li je tam, či není, něco víc než zapomnění. Je snad jedinou perspektivou věčnosti zápis v knize knih? Co nám vzkazuje historie, je prý jen tím, co napsali vítězové a ti nekorektní v té či oné době se zlou se potáží, ať nám výzkumy historie ukáží, kdo je kdo. Kdo je kým? Čím byl pro koho a jak je jedinou odpovědí na otázky minulosti.

Často se ztrácím sám v sobě a nemám kam uhnout a co zatajit – protože – tam uvnitř vlastní hlavy jsem jediným pánem sám. Je to otázka přípustnosti, tam kde se lámou hodnoty. Co je otázkou závislosti? Kde brát jen?? Představa post-apokalyptického světa, v němž „vytáhnu“ dvě „krabky“ denně?? Tak to bych asi v tu chvíli byl opravdu pán. Jenže… pán musí mít plán. No to by jsme došli. Nebo snad rebel sám, jenž ujme se opuštěných v době bezvládí? Ten jemuž nakonec všeho nezáleží na čemkoliv. Možná je to ten, kdo zná pravdu o konci a právě proto musí jít dál. První díl, druhý díl, třetí díl. Remake. Jestli je to tedy celé o tom, že není, co ztratit, pak se musí i víra ztratit. Pokud je to o tom, že je třeba mít, co dát, pak nikdo nemá víc než sám sebe a to minulé z čeho může těžit, z čeho může si vzít.

Jsou tedy obrazy a odrazy projevem vlastní volby? Projevem vlastní vůle? Nebo jde jen o odevzdanost tomu či onomu? Sám to nevím. Perspektivu utváří tři body se čtvrtým uprostřed, ke kterému se celá sbíhá. Jeden je málo. Jsou čtyři dost?

Snad jde nakonec jen o to, kam utéci, před tím co je právě teď, k tomu co teprve bude. Najít vhodnou chvíli ve vlastní mysli, kdy je třeba se vzdát, toho co je nám vlastní. Zvítězí-li nejsilnější, už není podstatné. Jde přeci jen o přežití jednotlivce mezi těmi, které lze nazývat „ostatní“. Pojmutí sémě tou nejslabší, na vrchol přežití tvé potomstvo vynáší. A zde se cítím zraněný, nebýt té síly v slabosti, byl bych nechtěný.

Prostě jen tak blábolím. Prostě jsem jen tak … tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code