Špatný vliv

Dnes si kladu otázku, jak je to s „těmi“ lidmi, kteří na mě mají „prý“ „špatný vliv“. V poslední době bych to vážně musel omezit jen na jednu personu. „Oni“ to nemohou být „ti“ lidé, když jich vídám „tolik“. Otázkou je spíš, kdo mi přináší, to oč bych stál. O špatné vlivy na vlastní osobu se postarám sám. Asi vážně ano – kdybych měl vytvořit vlastní profil, skončím jako Marge, které Lisa říká, že oni čekají, že budeš trochu lhát, když píšeš vlastní životopis. (Pohovor … Smithers: „Kazi-mu kazi-mí.“ Marge: „Prosím?“ Smithers: „Promiňte, moje Svahilština není asi tak dobrá jako ta Vaše. Vítejte u nás.“) Mám z toho jen jedno. Špatný vliv jakkoliv je dobře míněný, je stále špatným vlivem. A co se vám vlilo tam, kam jste nechtěli?

Koukám, že OFTekk.cz se pomalu mění na Blog Otce Fury – „BOF“ – volby do evropského parlamentu už nestíhám, tak že by snad příští volby do poslanecké sněmovny?

Podle někoho koho jsem zapomněl, je projevem bláznovství či šílenství neustálé opakování úkonů či činností vedoucích k nezdaru. Tam kde se nedaří, nechat ležet a běžet. No to jsem se asi musel zbláznit nebo rovnou zešílet. Toliko toho co jsem se snažil a toliko nezdarů z toho plynoucích a přes to všechno jsem neváhal pokusit se znovu a znovu. Skoro jako bych tu právě teď psal vlastní obhajobu – tak si to nepleťte s konstatováním … eh, vlastně naopak … mhm.

Kdy se lidský život vlastně změní, v čekání na smrt? Určitě to není v tu chvíli, v níž se odevzdá, ale v tu chvíli, v níž to vzdá. Je snad celý lidský život o touze po změně, touze po změně k lepšímu? Kladu si otázku, jestli to nejlepší není právě teď a tady a vyhlídka čehokoliv, co by se mohlo zdát schůdnějším, není jen fata-morgana. Ale vždyť ano, každý si rád hrabe na vlastním písečku. Vlastní přeludy o jednotlivém zázraku v množině o mnoho prvcích. Pokud jde o odevzdání, pak je to komu čemu, pokud jde o vzdávání, pak je to kdo co. A pokud z toho necítíte paradox vznikající mezi potřebami jednotlivce a skupiny, pak už necítíte vůbec nic. Slůvko kompromis bych opravdu rád nahradil slovem paradox. Velikost skupiny proti velikosti jednotlivce je dost často špatně pochopena, jelikož jednotlivec může svou velikostí ovládat skupinu. Já snad raději převýšení při výstupu do kopce, než při stoupání po zádech vlastních druhů na vrchol. A otázka udržitelnosti vlastní velikosti je pro mě klamavým zvlněním horkého vzduchu přinášející obrázky ze světa vzdáleného.

Jak hrozně blbě zní slovní spojení „ultra neutrál“? Zkusím si dát příklad na automobilu. Když u automobilu zařadíte neutrál, do kopce nejspíš nevyjedete, ale z kopce ušetříte palivo. A kdo by šlapal na plyn při jízdě z kopce? Takže ultra neutrální by u našeho vozu bylo asi vypnutí motoru – vždycky to můžeme někam dostrkat. 😀

Takže zpět na začátek? Špatný vliv. Měl jsem, stále mám, „ty“ lidi rád. Jenže s „nimi“ se prostě nedaří. Vždy se mi, nebo jim, něco nepovede ve vzájemném vztahu – nebo naopak, ale výsledek je stále stejný – VOID. Tak jako takhle teda – já prázdnotu celkem rád, spousta prostoru kam vykonat jakoukoliv potřebu, ale má to to nezbytně pitomé ale – někdy bych tu potřebu rád dělal někde, kde ji utvořil už někdo jiný – tomu se myslím, říká sdílení. Když má jednotlivec dostatečnou vlastní integritu, pak pro něj jakýkoliv špatný vliv znamená jen volání špatného vlivu do prázdnoty.

Má mnoho jmen – například jedno z nich je neřest. Je řest pak slovem opačným? Volám češtináře ku pomoci ohledně řesti. Je to jako psát o dobrozvyku. A proč mi slovo podlehnout zní tak sprostě? Prostě ležet dole. V.T.Marvin – „… hej dolej-si víc …“.

Tak tedy ano. Chci si sám sebe vážit alespoň trochu víc, alespoň tolik, abych nezostouzel sám sebe, tam kde to jen trochu jde. A když už to nejde před vámi, tak abych alespoň nezostouzel sám sebe před sebou. Skoro mám ten pocit, že když jsem takto sám před sebou zostuzen, mám náskok, než to udělá někdo jiný.

Takže zpátky ke slovu integrita. Českým překladem je slovo soudržnost. Jak je kdo pevný a celistvý. A až začnu blábolit, prosím, zastavte mě, mohl bych tu vaši narušit. Ale kdyby pochybnost byla tím, co rozbíjí celistvost, pak by se již vše rozpadlo. Takže míra pochybnosti a celistvosti? Tak to je tedy třeba posbírati se a použít velmi pevné pojivo na ty všechny kousky, které kromě sebe sama samy o sobě neutvářejí nic konstruktivního. Tak třeba těleso o velké hmotnosti prolétající pouze kolem, by mohlo vychýlit naši planetu z oběžné dráhy. Z toho mi plyne, že integrita znamená vychýlení jedním směrem – jedná se tedy o silný radikál. (Vážně jo?! Tak trochu vtip, ne?!)

Mocnost neznamená v sociálním prostoru vždy a nutně četnost. Mocnost je i o dělení. A pak fuj … množiny. Množiny jsou o vkládání do funkce a o výstupu. Sloučení dvou množin znamená větší mocnost. No a pak zpětná vazba. Ach jo. A třeba mé nechutné já neustále vysílá signály a zpětná vazba je nulová – nejspíše je na ní položen příliš veliký odpor. 😀 A ano, matematika se dá použít na sociální vazby – jelikož … jsou vazby i bez přídomku sociální – to je konkretizace a generalizace ty jeden. 😉 To se takhle řekne: „šíří se jako virus“ – jenže ten virus není jeden, jde o přenos vícero jeho bratří s obdobnou informací. A věřte mi, čím méně je obsaženo informace, tím lépe shrnouti celek v konečný fakt! (To je teorie o kompresi.) Větší množství té samé informace vytváří vyšší tlak. Avšak shrnutím je pak to jediné, čemu se říká fakt. Takže jak moc jsou pochyby důležité pro integritu jednotlivce? Tady se dostáváme k otázce hraniční. Jaká je hmotnostní kapacita sloučených pochybností, než se jejich tíhou jedinec zhroutí sám do sebe?

Takže asi dobrou noc všem?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

code